Biomolekulární výzkum raně středověkého dálkového obchodu s otroky (SLAVA)

Otroctví a nesvoboda byly v lidských dějinách všudypřítomné, přestože jejich podíl na vzniku a vývoji civilizací je podceňován a málo zkoumán. Obchod s otroky v raném středověku mezi 7. a 11. stoletím, který byl dlouhou dobu na okraji badatelského zájmu, se dnes ale stal předmětem debaty o tom, do jaké míry bylo chytání, prodej a vykořisťování jiných lidí zásadní pro vzestup evropské ekonomiky a mocenských struktur. Bohužel omezené historické informace o otrocích a jejich životech, a jejich domnělá „neviditelnost“ v archeologických pramenech, nám brání pochopit, jak obchod s otroky fungoval a – do jisté míry podstatněji – kdo tito otroci byli a jak žili. A to navzdory výraznému pokroku, kterého historie a archeologie dosáhly ve výzkumu tohoto tématu v posledních pěti letech.

Ačkoli biomolekulární výzkum, a zejména archeogenetika, skýtají v tomto ohledu velký potenciál, do této debaty zatím zasáhly jen velmi omezeně. Částečně je to způsobeno tím, že genetické a izotopové rozdíly jsou stále převážně interpretovány jako důsledek migrací, nikoli jako výsledek sociálních procesů. Problémem je také nesystematický výběr vzorků, zaměření na elity s bohatou hrobovou výbavou, neprozkoumané lidské ostatky z atypických míst či sídlišť a spoléhání se na starší interpretační rámce. To vyžaduje změnu perspektivy, vyžaduje to projekt, který postaví otroky a marginalizované osoby do svého středu a bude zkoumat jedinou věc, kterou po sobě tito lidé obvykle zanechali: jejich vlastní těla, respektive jejich kosterní ostatky.

Nejdříve se zaměříme na severoevropská obchodní centra (emporia), pražský region a na islámskou Ibérii, které byly podle historických pramenů propojeny obchodem s otroky a využijeme nejmodernějších metod biomolekulárního výzkumu, rozsáhlých referenčních souborů dat a především pečlivých interpretací, které propojí poznatky různých vědních disciplín.