Archeogeofyzikální průzkum je dlouholetou součástí aplikované výzkumné činnosti na ústavu archeologie a muzeologie. Geofyzikální prospekce zaměřená na archeologii přispı́vá k udržitelnému rozvoji krajiny s důrazem na ochranu její historické složky. Cílem může být dokumentace archeologické lokality nebo zjištění jejího rozsahu. Archeologická lokalita může být ohrožena i různou lidskou činností (např. stavební činnost, těžební činnost a jiné). Součástí naší práce tudíž není jenom dokumentace a prezentace historického dědictví ale rovněž i snaha o záchranu informací ohrožených nenávratným zničením. Geofyzikální průzkum pomáhá stanovit potenciál území a zároveň přispívá k citlivějšı́mu a předvı́davějšı́mu plánovaní staveb.

Geofyzikální průzkum spadá do kategorie metod tzv. nedestruktivní archeologie, jejichž cílem je neinvazivní lokalizace, identifikace a interpretace pozůstatků po lidské činnosti. Prostřednictvím geofyzikální prospekce si můžeme vytvořit představu jak o rozsahu jednotlivých nalezišť, tak sledovat tvar a fyzikální vlastnosti jednotlivých objektů, popřípadě i blíže determinovat jejich stav poškození. Princip geofyzikálních metod průzkumu Země je založený na sledování změn určitých fyzikálních veličin v daném prostoru. Na základě fyzikálního principu, charakteru sledovaného fyzikálního pole a způsobů měření je můžeme rozdělit do několika skupin. V rámci našeho geofyzikálního oddělení disponujeme přístroji na magnetometrii, georadarový průzkum a Elektro-odporovou tomografii.

 

Magnetometerie

Nejvhodnější geofyzikální metoda pro průzkum a detekci plytkých podpovrchových struktur v extravilánu je magnetometrie. Při magnetické prospekci se měří intenzita magnetického pole Země, v rámci, kterého jsou registrovány lokální anomálie. Vznik těchto anomálií je spojován s přítomností podpovrchových struktur různého, především však geologického, pedologického nebo antropogenního původu. Mezi antropogenní struktury patří i objekty archeologické.

Využití při detekci:

• zahloubených objektů,
• objektů se stopami po výpalu či přepálení,
• hrobových jam, hrobových komor a mohyl,
• vymezení rozsahu, počtu, rozměrů a orientace výrobních objektů,
• kovových předmětů, novodobých navážek a terénních úprav v místech vytěžených lomů,
• zahloubených příkopů a ohrazení včetně vstupů,
• průzkum sakrálních staveb, pravoúhlých struktur a dalších prvků architektury (kláštery, hrady, zámky).

Georadarový průzkum

Při georadarovém průzkumu v archeologii je nejčastěji využívána metoda plošné prospekce. Ta s sebou přináší možnost interpretace naměřených dat nejen za pomoci jednotlivých 2D časových řezů (radarogramů), ale i trojrozměrně, kdy se z radarogramů vytvoří prostorový 3D model zkoumané plochy. Tento 3D model je následně možné horizontálně a vertikálně analyzovat v časových/hloubkových řezech (po osách X, Y, Z).

Využití při detekci:

• zděných objektů a objektů s kamennou konstrukcí,
• dutých prostor, nezaplněných či částečně zaplněných objektů,
• sídlištních objektů, popřípadě objektů ve složitějších stratigrafických situacích,
• fortifikačních prvků s dochovanou nadzemní částí, lokalizaci a identifikaci jejich konstrukčních prvků, popřípadě destrukčních horizontů,
• destrukčních horizontů (kamenné destrukce apod.).

Elekto-odporová tomografie

Jako stejnosměrné metody označujeme typ geoelektrické metody, které zkoumají rozložení elektrického potenciálu nebo gradientu potenciálu stejnosměrného proudu. Nejrozšířenější metodou je metoda odporová.

Využití při detekci:

• zděných objektů a objektů s kamennou konstrukcí,
• fortifikačních prvků s dochovanou nadzemní částí, lokalizace a identifikace jejich konstrukčních prvků, popřípadě destrukčních horizontů,
• dutých prostor, nezaplněných či částečně zaplněných objektů,
• zahloubených objektů větších rozměrů.

 

Elektromagnetické indukční (EMI) metody

Elektromagnetické indukční metody využíváme pro zaznamenávání podpovrchových struktur, geologického, pedologického nebo antropogenního původu. V současnosti se začínají častěji používat i při archeologickém průzkumu. Jejich výhodou je schopnost provádět měření bezkontaktně a plynule. Přístroje měří vodivost prostředí v milisiemensech na metr (mS/m) a také lze použít pro měření inphase, která souvisí s magnetickou susceptibilitou.

Využití při detekci:

• zděných objektů a objektů s kamennou konstrukcí,
• lokalizace a identifikace konstrukčních prvků v různých hloubkových horizontech,
• lokalizace a identifikace fortifikačních prvků a zahloubených příkopů i větších rozměrů,
• sídlištních objektů, popřípadě objektů ve složitějších stratigrafických situacích,
• identifikace nezaplněných či částečně zaplněných objektů,
• novodobých navážek a terénních úprav.