Genetické vazby mezi mongolskou stepí a střední Evropou za nadvlády Hunů
Genetické vazby mezi mongolskou stepí a střední Evropou za nadvlády Hunů
Mezinárodní multidisciplinární výzkumný projekt přinesl nové poznatky o původu a rozmanitosti populací před a po období trvání Hunské říše (konec 4. až 6. n.l.) ve střední Evropě. Výsledky studie kombinující pokročilé archeogenomické analýzy s archeologickým a historickým výzkumem přinesly zjištění, že v Evropě v období Hunů žili obyvatelé, které lze spojit s vysoce postavenými elitami dřívější říše Xiongnu – mocné nomádské říše rozprostírající se v mongolské stepi staletí předtím, než se Hunové objevili severně a západně od Černého moře. Ukázalo se také, že jen malá část populace z období Hunů měla východoasijský původ a že nově příchozí byli spíše smíšeného původu. Výzkum tak zásadním způsobem osvětluje tolik diskutovanou populační dynamiku, která utvářela eurasijské dějiny během pozdní antiky.
Hunové se v Evropě objevili náhle okolo roku 370 a založili jednu z nejvlivnějších říší, která však neměla dlouhého trvání. Klíčovou otázkou diskutovanou odborníky řešící původ Hunů je, zda lze jejich původ spojovat s říší z Xiongnuů, která se však rozpadla už kolem roku 100 n. l. následovaná třistaletou časovou mezerou před příchodem Hunů do Evropy. Je tedy možné nalézt genetické vazby překlenující tato tři století?
K vyřešení této otázky výzkumníci analyzovali DNA 370 jedinců, kteří žili v historických obdobích trvajících asi 800 let, tedy od 2. století př. n. l. do 6. století n. l. Studie zahrnovala nálezy z mongolské stepi, střední Asie a Karpatské kotliny ve střední Evropě.
Konkrétně zkoumali kontext 35 nově osekvenovaných genomů z časového rozmezí 3. až 4. století pocházející z nalezišť v Kazachstánu a z lokalit v Karpatské kotlině datovaných do 5. až 6. století, včetně unikátních pohřbů z období Hunů, které vykazují východní nebo „stepní“ rysy často spojené s nomádskými tradicemi (tj. pohřby „východního typu“).
Studie byla provedena v rámci projektu ERC Synergy Grant HistoGenes (č. 856453) multidisciplinárním výzkumným týmem složeným z genetiků, archeologů a historiků, včetně výzkumníků z Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v německém Lipsku.
Výsledky ukázaly, že po příchodu Hunů do Karpatské kotliny zde nežila velká komunita obyvatel asijského nebo stepního původu. Identifikovali však malý, ale zřetelný soubor jedinců – často patřících k pohřbům „východního typu“ – kteří nesli významnou východoasijskou genetickou stopu. K takto unikátnímu zjištění vedla metoda pokročilé komparace genealogických vazeb (analýza sdílených segmentů DNA známá též pod anglickým názvem identical-by-descent neboli IBD). Guido Alberto Gnecchi-Ruscone, první spoluautor studie, dodává: „Bylo překvapením, když jsme zjistili, že v Evropě žili i Hunové sdílející spojení IBD s nejvýše postavenými imperiálními elitami z pozdní říše Xiongnu.”
Spojení napříč stepí a smíšené dědictví
Toto spojení naznačuje, že u některých evropských Hunů lze vysledovat původ až k důležitým pozdním pohřbům Xiongnu z mongolské stepi. Archeogenomický obraz většiny jedinců z období Hunů a pohunského období v Karpatské kotlině je však mnohem pestřejší. Zsófia Rácz, první spoluautorka studie, dodává: „DNA a archeologické důkazy odhalují spleť předků, což ukazuje spíše na složitý proces mobility a interakce než na masovou migraci.“ Zatímco tato spojení potvrzují přítomnost některých přímých potomků elit Xiongnu, studie také ukazuje, že populace Hunské říše v Evropě byla geneticky vysoce heterogenní. Dalším klíčovým závěrem studie je, že pohřby „východního typu“ ze střední Evropy z 5. století jsou velmi rozmanité jak ve svém kulturním, tak genetickém dědictví.
Nálezy také podtrhují, že příchod Hunů do Evropy kontrastuje s příchodem Avarů o dvě století později. Walter Pohl, korespondent studie, dodává: „Avaři přišli přímo do Evropy poté, co jejich východoasijskou říši zničili Turci a mnozí z jejich potomků stále v sobě nesli značný východoasijský původ a to až do konce jejich vlády v r. 800. Předkům Attilových Hunů trvala cesta na západ mnoho generací a ty se mísily s populacemi napříč Eurasií“.
Důsledky pro evropské dějiny
Tento výzkum dokresluje, jak se společnost v Karpatské kotlině v minulosti přizpůsobila a změnila v reakci na příliv nového obyvatelstva. Zuzana Hofmanová, spoluautorka studie, dodává: „Přestože Hunové dramaticky přetvořili geopolitické uspořádání, jejich skutečná genetická stopa – mimo některé elitní pohřby – zůstává omezená“. Zdá se, že obyvatelstvo jako celek bylo převážně evropského původu a pokračovalo v místních tradicích se začleněním některých nově příchozích stepních vlivů. Johannes Krause, spolukorespondent studie, dodává: „Z širší perspektivy studie podtrhuje, jak může špičkový genetický výzkum v kombinaci s pečlivým zkoumáním archeologického a historického kontextu vyřešit staleté debaty o složení a původu minulých populací. I když zůstává mnoho otázek, tato práce nabízí přesvědčivé důkazy o přímých souvislostech mezi populací z období Hunů, stepí a říší Xiongnu, což prohlubuje naše chápání dynamických sítí, které v minulosti spojovaly východní a západní Eurasii.
Tento výzkumný projekt byl financován Evropskou výzkumnou radou (ERC) v rámci programu Evropské unie pro výzkum a inovace Horizont 2020 (Grantová dohoda č. 856453 ERC-2019-SyG HistoGenes).
HistoGenes je výzkumný rámec zkoumající období 400 až 900 n.l. v Karpatské kotlině z interdisciplinární perspektivy.
Autoři:
Guido Alberto Gnecchi Ruscone
Zsófia Rácz
Walter Pohl
Johannes Krause
Zuzana Hofmanová
