Koječín 1253-1258: vpád středověkých prospektorů a kovkopů do lesní krajiny
V srpnu 2019 jsme uzavřeli jednu etapu archeologických výzkumů v údolí Nohavického potoka na Havlíčkobrodsku, kde se nalézá mimořádný krajinný komplex pozůstatků středověké hornické činnosti, zaměřené na produkci drahých kovů. Sondážním výzkumem jsme prozkoumali překvapivě zajímavou a složitou strukturu jedné z hald rudniny, které jsou pozůstatkem úpravnických pracovišť. Areál je sice pokryt lesní vegetací, ale v současnosti je ohrožen vodní erozí, kalamitním mýcením lesa, a stále více bohužel i detektorářskou činností. Specifikem lokality je bezprostřední blízkost potoka a trvale zvodněné anaerobní prostředí.
Počáteční etapa výzkumu byla realizována ještě v rámci projektu Historické využívání krajiny Českomoravské vrchoviny v pravěku a středověku (DF13P01OVV005). Aktuální exkavace je součástí specifického výzkumu (MUNI/A/0930/2018). Zapadá do konceptu studia středověké produkce drahých kovů na Českomoravské vrchovině a interakce metalurgické sféry se soudobými agrárními sídelními a sociálními strukturami.
Nejmladší stratigrafickou fázi zkoumané struktury představuje stoupovaná rudnina, v níž jsme vizuálně i laboratorně rozlišili obecné polymetalické rudy jako galenit, sfalerit, pyrit, arsenopyrit apod. Mikroskopicky zde však bylo zjištěno i pestré spektrum sulfidů stříbra. Další sekvence sedimentů souvisela s mletím a následným praním rud. Tyto uloženiny jsou dodnes silně kontaminovány těžkými kovy odpovídajícími zpracovávané rudě: např. olova zde bylo pomocí přenosného XRF přístroje orientačně zjištěno až 12000 ppm, tedy více než 1 procento!
Kromě zlomků keramiky zde byly nalezeny útržky kožených dílců obuvi či oděvů se švy, ale také vlněných oděvních součástí. V technogenních sedimentech byla obsažena také koňská srst, což odpovídá představě nasazení pracovních zvířat na dolech a v přilehlých úpravnách.
Nejstarší stratigrafickou sekvenci představovala obdivuhodně zachovalá dřeva v organických sedimentech. V nich byl zřetelně rozlišen relikt konstrukce s tesařskými spoji, kdy tuto strukturu lze interpretovat jako zbytek stoupy, popř. rudního mlýna, nebo tzv. prádel. Zařízení spočívalo na sedimentech, které lze celkem dobře označit jako horizont mýcení lesa. Byly v nich obsaženy kmeny stromů se stopami od sekery, pily, či stopami opálení. Nalézáme zde i množství odsekaných větví a zejména úštěpků. Série dendrodat z 1253-1258 vypovídá o časné, velmi krátké a intenzivní lidské činnosti. Jako bezúčelné plýtvání zdroji se nám zpočátku jevila vzrostlá dřeva ponechaná po smýcení na místě. Teprve finální vyhodnocení stratigrafií a výškových úrovní přineslo vysvětlení: šlo o stavební základ zpevněné pracovní plošiny, zvýšené díky tomuto jednoduchému řešení nad úroveň vody.
Výzkum přináší přímý a zatím velmi vzácný doklad mýcení lesa při středověké kolonizaci, která především ve 13. století nejcitelněji zasáhla a změnila přírodní prostředí evropských vysočin. Před očima máme jedinečný záznam vývoje středověkého lesa před příchodem člověka i v klíčovém momentu jeho zásahu do krajiny. V tomto případě však nešlo o získání nové zemědělské půdy, nýbrž o dobývání nerostných surovin. Exkavace přináší nové a hlavně konkrétní poznatky o středověkých technologiích úpravy rud, jakožto prvotního článku technologického řetězce produkce barevných kovů a především stříbra. Právě jeho produkce z vlastních primárních zdrojů byla jedním z předpokladů úspěšného ekonomického rozvoje vrcholně středověkého přemyslovského státu.
Výzkum je důsledně interdisciplinární a je doprovázen analýzami půdních vzorků na makrozbytky, pyly i uhlíky. Provází jej mineralogická, geochemická a sedimentologická expertíza. Součástí je dendrochronologie, 14C radiometrie, ale i archivní rešerše, díky níž lze nález interpretovat v historických souvislostech.
