Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. (17. 2. 1935 – 3. 11. 2020)
Nás, kdo jsme znali profesora Jana Bouzka osobně nebo profesně, se velmi bolestně dotkla zpráva o jeho úmrtí. Přesto, že jsme věděli o tom, že bojuje se zdravotními problémy, až do poslední chvíle nás udivovala jeho duševní kondice. Ještě v létě jsme si k němu chodili pro povzbuzení a rady.
Jméno Jana Bouzka je spojeno hlavně s Ústavem pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde celoživotně působil. Součástí akademické obce Masarykovy univerzity byl od počátku 90. let 20. století do roku 2011, kdy na Ústavu archeologie a muzeologie vyučoval prehistorii egejské oblasti, archeologii starověkého Řecka a starověké národy a vztahy střední Evropy ke Středomoří. Jeho vědecké a pedagogické portfolio bylo ohromné. Byl specialistou světového formátu na dobu bronzovou v Evropě, řecké umění, starověké národy, ale také na archeologickou teorii. Jeho monografie a četné studie v odborných časopisech doma i v zahraničí patří mezi základní kameny klasické a prehistorické archeologie. Jeho aktivní účast na vědeckých konferencích zůstane pověstnou. Snaha dozvědět se více, upozorňovat na spojitosti mezi fenomény, ale také pomoci druhým s jejich výzkumem byly pro pana profesora typické. Populární knihy Jana Bouzka přivedly řadu z nás k archeologii a můžeme se tak považovat za jeho žáky od útlých let. Pod jeho vedením vznikla řada diplomových i doktorských prací. Vychoval nejméně dvě generace klasických archeologů, kteří si dobře stojí na mezinárodní scéně a svými názory významně ovlivnil celý výzkum evropského pravěku.
Nezapomenutelná je také jeho občanská a lidská moudrost a humanismus, jeho kamarádství, které projevoval bez rozdílu všem kolegům i studentům.
Foto: Prof. Jan Bouzek na výstavě Mykény a střední Evropa (muzeum Anthropos, Brno, 2014)
