O projektu

Projekt Artefakt jako zdroj poznání: Záchrana a zachování výzkumných dat archeologických nálezů (ARTEFAKT) s identifikačním kódem DHP03OVV003 je podpořen v rámci programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity (NAKI III) Ministerstva kultury ČR na léta 2023–2027. Koordinátorem projektu je Ústav archeologie a muzeologie FF MU, partnery projektu pak Ústav jaderné fyziky AV ČR, Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství VŠCHT a Moravské zemské muzeum. Partnerem zajišťujícím tvorbu audiovizuálních výstupů (dokumentů) a spoluvytváření specializované veřejné databáze je Centrum informačních technologií FF MU.

Projekt reaguje na dlouhodobě neuspokojivý dopad současných standardizovaných postupů konzervační praxe na dochování a validitu výzkumných dat archeologických nálezů. Současné konzervační postupy jsou sice efektivní v konzervaci vnější podoby artefaktu, ale nereflektují vývoj, možnosti a potřeby moderních archeologických a přírodovědných metod výzkumu a průzkumu archeologických artefaktů, které se postupně stávají běžnou součástí archeologického postupu a umožňují získat mnohonásobně víc informací než dříve, kdy se hodnotil zejména tvar artefaktu a morfologické detaily. Moderní archeologická metoda v kombinaci s materiálovými analýzami dokáže plně využít informační potenciál movitých nálezů, a tím získat ucelenější představu, jak o samotném předmětu, tak i minulé společnosti. S vysokým počtem záchranných výzkumů a detektorářské činnosti navíc roste počet nálezů, které jsou bez jakékoli analýzy okamžitě konzervovány. Ve většině případů má tato skutečnost negativní dopad na získání nebo efektivní zpracování dat, které předměty nabízí.

Cílem projektu je proto systémovými kroky zabránit dalšímu ničení výzkumných dat nesených objekty památkové ochrany a zachovat tak informační potenciál pro současné i budoucí výzkumné otázky. Data jsou plošně ničena zanedbáním analytické a dokumentační fáze péče o artefakty, často již bezprostředně po jejich vyzvednutí. V poslední fázi konzervace jsou navíc voleny konzervační postupy kontaminující nebo zakrývající analytická data. Ve velkém rozsahu jsou pro konzervaci voleny příliš robustní a těžko nebo omezeně reverzibilní konzervační postupy, která data buď přímo ničí, nebo jejich získání trvale znemožní či ztíží. I u tzv. reverzibilních postupů je odstranění konzervace a následná nová konzervace po získání potřebných dat pro předmět památkové ochrany příliš zatěžující. Navíc samotný proces čištění v současné odborné i neodborné praxi často nenávratně ničí informační hodnotu archeologických nálezů.

Cíle projektu budou dosaženy vzájemným působením tří hlavních aktivit.

1. Zřízení laboratoře komplexní záchrany výzkumných dat, která zajistí všechna výzkumná data a urgentní stabilizaci povrchové vrstvy artefaktů tak, aby případná další konzervace nebránila vědeckému poznání. Základem laboratoře se stane stávající laboratoř optické mikroskopie ÚAM FF MU, jejíž vybavení se rozšíří o další metody tak, aby bylo možné pokrýt všechny typy archeologických mobilních nálezů, všechny formy stavu dochování od otisků v sedimentu nebo patině, přes nestabilní rezidua, až po soudržné fragmenty i kompletně dochované nálezy.
2. Systematická osvěta založená na průkazné vizualizaci komparačních analýz uchování dat u konzervovaných a nekonzervovaných vzorků v široké škále archeologických movitých památek. Naším cílem není zabránit konzervaci, ale zajistit data před ní, a poskytnout odborné hledisko při volbě konzervační metody, a to především s využitím materiálových analýz. Tato osvěta bude založena na vstřícné prezentaci a komunikaci s cílovými skupinami. Základními cílovými skupinami, které si vyžadují specifický přístup, jsou profesní archeologové záchranného výzkumu (spravují artefakty v momentu exkavace a těsně po ní, aplikují často vlastní postupy základní konzervace, aniž by měli možnost se obrátit na pracoviště záchrany dat), muzejní pracovníci vč. muzejních archeologů (spravují artefakty bezprostředně po výzkumu, i artefakty dlouho po exkavaci, jejich úkolem je trvalé udržení vnějších atributů artefaktů, jsou častými zadavateli profesionální, ale předčasné konzervace), veřejnost zapojená v detektorovém průzkumu (získávají artefakty nálezem v orniční vrstvě, v nezmapovaném množství také nelegální exkavací, často aplikují laickou konzervaci zcela bez reflexe výzkumných dat obsažených v povrchových vrstvách artefaktů), a laická veřejnost.
3. Vypracování metodických památkových postupů nakládání s artefakty jako se souborem citlivých výzkumných dat, která musí být zajištěna před jakýmkoliv dalším zásahem. Archeologická věda se již nespoléhá pouze na třídění vnější podoby artefaktů a typologii, ale analyzuje širokou škálu technologických, materiálových a funkčních dat, která umožňují řešit komplexní výzkumné otázky aktuální v celosvětovém diskurzu, otázky provenience materiálů, jejich recyklování, technologické výrobní postupy, detaily délky, trajektorie a účelu funkčního užívání, příčiny vyřazení artefaktů z těchto procesů a podmínky jejich depozice. Konzervační postupy mohou všechna tato klíčová data trvale zakrýt, poškodit, nebo zcela zničit. Rozvinuté metody analytických měření in-situ nebo formou mikro-odběru vzorku z fraktury umožňují datování, identifikaci místa původu, genetické analýzy v případě kostí aj. Konzervační postupy tato data kontaminují, takže se stávají bezcennými. Tato data jsou nedílnou součástí památkové hodnoty artefaktů i jiných nálezů, a je proto třeba je chránit. Cílem projektu je vytvořit ověřené postupy, které správcům sbírek umožní zajistit všechna výzkumná data před tím, než ke konzervaci dojde. Důležité je také dosáhnout toho, aby na základě našeho výzkumu zprostředkovaného v památkových postupech bylo možné rozhodnout, zda je konzervace nezbytná, zvolit vždy tu nejvhodnější a nejméně zatěžující formu konzervace individuálně podle stavu a významu konkrétní movité památky.