Stejně jako ostatní sféry života, byla i sezóna experimentální výroby keramiky 2020 poznamenána pandemií covid–19 a opatřeními s ní spojenými. Neuskutečnil se říjnový 11. workshop ke středověké a novověké keramice v Panské Lhotě u Jihlavy ani Den venkova na zámku ve Žďáře nad Sázavou, kde měla být veřejnosti prezentována výroba zakuřované keramiky.

V první polovině roku proběhly pod záštitou katedry UNESCO experimenty na vědecko–výzkumné stanici Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Panské Lhotě u Jihlavy. Zde pokračovalo zpracování regionálních zdrojů hlín včetně přípravy grafitových hmot pro plánované experimenty s formováním keramiky. V Panské Lhotě byly realizovány tři experimentální výpaly. První dva ve spolupráci s J. Petříkem a K. Adamekovou (projekt NeoPot) se zaměřily na rychlé dynamické výpaly v ohništích a keramiku s bohatou organickou příměsí (obr. 1a). Poslední výpal představoval výpal v milířovité peci s rychlým průběhem.

Pokračovalo zpracování a výzkum regionálních cihlářských hlín a jejich vhodnosti k výrobě keramiky. Část zpracovávaných regionálních hmot byly podrobena termické analýze s cílem zjištění obsahu kaolinitu a jílových minerálů. Termickou analýzu provedl Mgr. Dalibor Všianský Ph.D. z ÚGV PřF MU v Brně. Zjištěné vlastnosti ukazují na jejich možné využití jako keramické suroviny, ačkoli obsah jílových minerálů byl poměrně nízký a lze je označit jako nesprašové hlíny cihlářské kvality. Některé hmoty již bylo s ohledem na pokročilejší zpracování možné využít i v praxi. Otestovány byly při výrobě keramických nádob různými formovacími technikami. Hlíny se v praxi ukázaly jako využitelné i pro vytáčení keramických nádob, jejich vlastnosti se ale od dnes užívaných točířských jílů výrazně liší (obr. 1b). Jako nejproblematičtější s ohledem na středověkou keramiku, se zatím jeví dosažení dostatečně tenké stěny.

Během léta začala spolupráce se Zámkem Žďár nad Sázavou v rámci připravovaného projektu Chytrá ruka, který cílí na oživování starých řemesel a jejich prezentaci veřejnosti především prostřednictvím praktických workshopů. Během července a srpna byla na Forotě zámku podle základů odpovídajících nálezu z Křížové ulice v Jihlavě postavena hrnčířská pec (1c). Tento typ byl v minulosti rekonstruován již několikrát. Aktuální verze se od předchozích liší podobou nadzemní části. Na kamenný základ a klenbu nad topným otvorem byla opět vytvořena proutěná kupole omazaná hlínou. Vzhledem k velikosti peciště byl v zadní části ponechán rozměrný nakládací otvor, který se před výpalem zazdívá a redukuje na otvor komínový. Toto je další inovace oproti předchozím verzím, které se nakládaly pouze komínem. První výpal v peci pak proběhl v září, i přes zrušení veřejné akce kterou měl doprovázet. Pec bylo třeba před zimou vypálit a tím stabilizovat její konstrukci. Vypálená keramika byla navíc již předem plánována jako vsádka do repliky pece, která měla v roce 2021, vzniknout jako součást hrnčířského dioráma na výstavě Trojí život středověké keramiky v Moravském zemském muzeu v Brně (1d). V rámci projektu Chytrá ruka proběhl v říjnu první workshop historické keramiky pro veřejnost spojený s výrobou nádob na kopacím hrnčířském kruhu, modelováním keramických plastik či výrobou čelních stěn kachlů do forem.

I přes zrušení hlavních akcí lze považovat sezónu 2020 za úspěšnou, pokročilo především zpracování regionálních keramických hmot, které jsou předpokladem pro další postup experimentů nejen s formováním, ale i s výpaly keramiky. Spolupráce se Zámkem ve Žďáru nad Sázavou výrazně rozšiřuje popularizační možnosti historické keramiky jako hmotného kulturního dědictví.