Archeologie a destrukce

25. 5. 2021 Hana Zezulová

Denně vídáme památky, které jsou v lepším, či horším stavu. Od drobných pomníků, které zarůstají nebo se drolí, až ke stavbám, které se rozpadají a bortí – ať je to zubem času, netečností, nedostatkem financí nebo čirým nezájmem – velké množství památek se nám pomalu, ale jistě ztrácí před očima.

Zdá se, že společnost se z minulosti příliš nepoučila. Mnoho památek míjí s nezájmem, nebo je navštěvuje jen jako tradiční součást výletu, bez skutečného zájmu o historii nebo minulost. Jenomže právě tyto zanedbávané stavby budou zanedlouho jedinou připomínkou na to, čím jsme si jako národ prošli. Pamětníků je čím dál tím méně, a právě proto je třeba věnovat těmto hmotným pamětníkům-stavbám o to větší pozornost.
Jako příklad par excellence nám poslouží Věznice v Uherském Hradišti, kde byli za komunistického i nacistického režimu vězni mučeni a vražděni. Vybrala jsem právě tuto památku, jelikož momentálně existuje snaha ji zachránit, a tak je možné sledovat pokrok (i když velice pomalý) v přímém přenosu.

Sledovat vývoj je možné i případě logistického centra, které možná bude postaveno ve slovenské Holíči. V tomto případě to není zanedbávaná stavba, ale potenciálně drsně narušená krajina s možnými ekologickými dopady. Také by narušila historickou hodnotu krajiny. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na situaci, která se ve světě děje: pod nově vyrůstajícími logistickými centry a výrobními halami mizí potenciálně orná půda, mizí také historie krajiny.

Věznice v Uherském Hradišti: trocha historie

Historie věznice se začala psát v roce 1880, kdy se začalo jednat o stavbě věznice a justičního paláce. Později, když se Uherské Hradiště stalo sídlem krajského soudu, přestala kapacita věznice být dostačující a bylo třeba ji rozšířit: tak se ve věznici nacházelo celkem 87 cel, z toho 39 samotek. Kapacita věznice byla 240 osob. Během protektorátu byla využívána gestapem, které zde věznilo protinacistické bojovníky. Věznice také sloužila jako „shromaždiště“ – mnoho vězňů odtud bylo převezeno do koncentračních táborů. Po 2. sv. v. zde byli stíháni nacističtí zločinci a kolaboranti – mnoho, neznámo kolik, jich bylo popraveno. Od nástupu komunistické moci až do roku 1960 tu byli vězněni, mučeni a popravováni politicky nepohodlní vězni. Metody výslechu byli podobné těm gestapa: z výpovědí vězňů se lze dočíst, že byli biti gumovými obušky a hadicemi po celém těle, zvláště do chodidel. Často dozorci využívali také elektrického proudu…
Naštěstí, na rozdíl od následující památky, o opravě budovy se aktivně jedná, a jednání nesou svoje plody.  V současné chvíli je věznice v majetku státu. Ten by měl do rekonstrukce investovat přibližně půl miliardy korun.  Od listopadu 2020 v areálu věznice probíhá stavebně-historický a stavebně-technický průzkum.

V areálu by mělo vzniknout muzeum a památník obětem totalitního režimu. Zbytek areálu by měl mít nekomerční použití.

Byť zůstane budova zachována, minulost byla pozapomenuta, zametena pod koberec. Nikdo nebyl za hrůzy, které se tam děly, potrestán.

Bohužel, komunistické praktiky - mučení a trestání vězňů neskončila spolu s komunismem. Týrání vězňů se odehrávalo na východní Ukrajině, kde kromě spánkové deprivace a lámání kostí byli vězni vystaveni i předstíraným popravám. Podobný osud měli i lidé, kteří v Bělorusku protestovali proti zfalšovaným volbám: čekaly je represe, pronásledování, ve vězení byli mučeni.

Současný stav 

Během jarních měsíců probíhal ve vězení archeologický zjišťovací výzkum pod vedením Mgr. Jakuba Šimíka z nestátní společnosti ARCHAIA Brno z.ú. Vzhledem k tomu, že výzkum skončil před nedávnou dobou a stále probíhá zpracování nálezů, jsou zde prezentované závěry předběžné.

Před samotným výzkumem proběhla geofyzikální prospekce s cílem odhalit případné struktury, inženýrské sítě či možné anomálie. Geofyzikální průzkum zajistila Archeogeofyzika Brno. Průzkum provedl a výsledky interpretoval Mgr. Michal Vágner. Kromě inženýrských sítí a anomálií, jako výsypky a sutě byly také zjištěny a následně odkryty základy zděných staveb, jejichž účel zatím nebyl nerozpoznán. Zcela jistě se ale nejedná o šibenici. Ta byla jen dřevěná.  Oběšení byl jeden z druhů popravy: druhým bylo zastřelení. Ani po střelbě se nenašly, až na několik nábojnic, žádné stopy. (např. místo, kam se zavěšovala plenta) Také byla rozeznána jedna poměrně rozsáhlá struktura – během zjišťovacího výzkumu vyšlo najevo, že se jedná o dvůr pokrytý deskami, jejichž povrch připomíná antuku (viz foto)

V současné době se také aktivně jedná o opravě budovy, a jednání nesou svoje plody.  V současné chvíli je věznice v majetku státu, ten by měl do generální rekonstrukce investovat přibližně půl miliardy korun.

V areálu by mělo vzniknout muzeum a památník obětem totalitního režimu. Zbytek areálu by měl mít nekomerční použití.  

Tímto děkuji Mgr. Šimíkovi a Mgr. Vágnerovi za čas a konzultaci.

Holíč – Kopčany

Bohužel, situace nepříznivé pro archeologii i krajinu nejsou výjimečné. Nevyhnuly se ani Slovensku: mezi městy Holíč a Kopčany, (jižně od Hodonína) těsně za hranicemi, má vyrůst logistické centrum. Bylo by tak vklíněné mezi holíčský barokní zámek na slovenské straně a Archeopark Mikulčice – Kopčany na straně druhé. (vizte mapku na konci příspěvku) Tato krajina je přitom bohatá jak na kulturní historii, tak na archeologické nálezy. Na lokalitě Hrúdy, kde má logistické centrum být postaveno, byly už při povrchových sběrech nalezeny střepy laténské keramiky a střepy pocházející zřejmě z období Velké Moravy. Také se našly spony z doby římské spolu se středověkými a novověkými mincemi.

Toto centrum by však porušilo krajinu jak vizuálně, tak ekologicky. Projekt prezentovaný jako Hedvábná stezka 21. století má, kromě toho, že údajně vytvoří až 500 pracovních míst, urychlit kontejnerovou dopravu. V tomto centru se mají překládat kontejnery z vlaků na kamiony. Původně se také počítalo s přepravou kontejnerů po řece Moravě. Náklad by dál pokračoval po Dunaji.

Nicméně proti stavbě se na Slovensku i v Česku zvedl odpor. Má totiž vzniknout v sousedství slovanského hradiska v Mikulčicích. Kromě ohrožení životního prostředí, promrhání orné půdy a zatažení dopravy do oblasti, stavba velice znehodnocuje krajinu, která kdysi bývala součástí Velké Moravy. Územím by mělo projíždět 20 kamionů za hodinu, samotné centrum bude mít více než 100 hektarů.

Proti výstavbě centra vznikla i petice s názvem „NIE výstavbe Multimodálneho logistického centra v Holíči“