Šaty dělají člověka aneb oblečení v klasickém Řecku

19. 5. 2021 Renata Navrátilová

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste se najednou ocitli ve starověkém Řecku a museli splynout s místními obyvateli? Poznat zdejší módu a nahlédnout do jejich každodenního života? Vývoj oblečení je důležitá součást lidské historie. Móda a způsob, jakým se lidé oblékali, nám může pomoci se k nim více přiblížit a porozumět jim – zvlášť, pokud žili před stovkami let.

Které barvy byly běžné a které si naopak mohla dovolit jen hrstka nejbohatších? Jaké materiály byly v oblibě a přežily nějaké prvky až do současnosti? Existovaly kalhoty či podpatky? Na tyto otázky a více se v článku pokusíme najít odpověď.

Oblečení v klasickém Řecku (období mezi lety 510 až 323 před naším letopočtem) bylo vyráběné většinou ze lnu nebo vlny. Na rozdíl od pozdějších dob se látky téměř nestříhaly ani nešily. Místo toho se připínaly ozdobnými sponami či špendlíky a na těle se upevnily páskem. Předením a tkaním se zabývaly většinou ženy v domácnostech. Kalhoty v této době existovaly, ale v Řecku byly spojovány spíše s východními národy a byly nošeny výjimečně herci či tanečníky. Nic jako punčochy však ještě neexistovalo.

Barvy na oblečení byly velice drahé, proto ne každý si mohl dovolit pestrobarevné šaty. Nejčastější oblečení bylo bílé, zelené, hnědé, žluté a šedé. Nejvzácnější a nejdražší barvou byla fialová. Získávala se totiž z extrakcí mořských šneků  čeledi Muricidae a na její získání tak byla potřeba ohromná pracovní síla.  

Co je co?

Strophion a perizoma:
Strophion byl široký pás z vlny nebo lnu, které si ženy omotávaly kolem těla a sloužil jako dnešní podprsenka. Perizoma se používala jako spodní prádlo a byla nošena muži i ženami. Spodní prádlo však zdaleka nebylo rozšířené všude a často se nenosilo žádné. Nahota byla ve starověkém Řecku mnohem obvyklejší a přijatelnější než v současnosti – například muži v Olympijských hrách soutěžili zcela nazí.

Chitón:
Chitón byla jednoduchá tunika většinou ze lnu, kterou nosili muži i ženy v jakémkoli věku. Jeden kus látky ve tvaru obdélníku se na ramenou připnul špendlíky či se zašil, čímž se vytvořily jednoduché rukávy. Mohl se však nosit i bez nich. Ženám chitón většinou spadal ke kotníkům. Často si také přebytečnou látku přetáhly přes opasek, čímž vznikl ozdobný prvek nazývaný kolpos. Známé byly dva typy chitónu: iónský a dórský. Iónský byl delší, vyhrazen ženám, kněžím, či pro slavnostní příležitosti, zatímco kratší dórský nosili muži do práce či do bojů.

Peplos:
Peplos v klasickém Řecku nosily ženy přes chitón, ale mohl být nošen i samostatně chudšími vrstvami. Jednalo se o velký, až 3 metry široký nařasený kus látky, který se svisle přeložil a zavěsil z ramen, kde se sepjal sponou či jehlicí. Opět existoval peplos iónský, který se na bocích sešíval, a dórský na boku otevřený. Peplos je jedním z prvků antické módy, který se znovu objevil i v pozdějších historických dobách, např. u „Delphos gown“, což byly šaty navržené francouzskou návrhářkou Henriette Negrin v roce 1907.

Himation:
Jednoduché roucho různých barev, které se nosilo přes peplos nebo chitón a sloužilo jako dnešní plášť či šátek, který se nosil i přes hlavu. Ženy himation nosily, když opouštěly dům, ale býval nošen i muži.

Epiblema:
Epiblema bývala nošena přes peplos nebo chitón. Sloužila jako šátek či šála a ženy ji opět nosily mimo dům.

Chlamys:
Jednalo se o krátký vojenský jezdecký oděv nošený muži, který měl obdélníkový tvar a na jednom rameni se sepnul sponou. Tento oděv se nosil dokonce až do 12. století. Řemeslníci, námořníci, rolníci a otroci nosili exómis, který měl stejný střih jako chlamys, ale spojoval se na levém rameni.

Šperky

Šperky se často dědily z generace na generaci a většinou je známe z bohatých nálezů v hrobech.
Existovaly čelenky, náramky, náhrdelníky, pásy, náušnice i přívěsky, vyrobené hlavně ze zlata, stříbra a bronzu a vykládané drahými kameny. Většina šperků byla určena pro ženy, avšak prsteny nosili i muži jako pečetidlo.

Boty

Bez bot se na veřejnosti objevovali pouze ti nejchudší, dokonce i otroci dostávali od pána několik párů. V přísné Spartě se naopak nošení bot považovalo za slabost. Obuv byla vyráběna z vyčiněné kůže potřené olejem a nabarvené. Běžná barva byla černá, bílá, žlutá a červená. Podrážka byla tvořena ze dřeva či korku. Obuvník většinou boty vyráběl přímo na míru podle obrysu nohy zákazníka. Nejrozšířenějším druhem bot byly sandály (řec. sandala), které připomínají nejvíce dnešní letní obuv. Existovaly však i vysoké, bohaté zdobené boty pro cesty a lov a také uzavřené holínky. Ženy si občas zasouvaly mezi podrážku a chodidlo vložku, což plnilo funkci dnešního podpatku. 

Účesy

Různé tvary účesů známe hlavně ze soch či obrazů na vázách. I přes to, že před klasickou dobou byly dlouhé vlasy u mužů v oblibě, v tomto období si je spíše zastřihávali. Vousem se mohli chlubit pouze starší muži. Dlouhé vlasy nosili děti, starci, filozofové a ženy, které si je sčesávaly do copů či stáčely do uzlu. Rozpuštěné vlasy byly vhodné pouze pro slavnostní příležitosti či na pohřby. Bohaté ženy nosily účesy komplikovanější a zdobily se stužkami, čelenkami, vínky z květů, či síťkou nebo čepcem. Otroci a otrokyně museli vlasy zastřihávat či si hlavu dokonce celou oholit. Kadeřnictví a holičství ve městech existovala už v této době. Paruky a barvy na vlasy také nebyly nic neobvyklého.

Žádné původní oblečení se do současnosti bohužel nedochovalo, ale naštěstí to není jediný způsob, jak se o starověké módě něco dozvědět. Historikové pátrají po informacích v historických textech, archeologové zase získávají znalosti o oblečení ze soch, reliéfů, mozaik, nástěnných maleb, malovaných nádob, a dokonce i z mincí, jak vám v článku mohly napovědět fotky. Takové nálezy jsou oknem do historie a pomáhají nám odkrývat životy lidí, které by jinak byly zcela zapomenuty v nekonečném toku času.