Římská legie za doby vlády císaře Augusta

24. 5. 2021 Marek Novák

Úvod

Římská armáda byla nejprofesionálnější bojová síla starověké doby. Už od první punské války bylo jasné, že sehraje důležitou roli v historii Říma. To se taky stalo. Armáda hrála zásadní politickou a vojenskou roli až do samého konce římské říše. Nesloužila jenom k obraně a vojenskému tažení, ale také k udržení politické moci císaře. Díky její organizaci, taktikám, výcviku, výstroji a výzbroji dokázala rozšířit hranice římské říše od chladného Anglického severu, přes většinu Evropy, až po vyprahlá místa na blízkém východě a severní Africe. Dlouhou dobu nebyla tato dokonalá bojová síla překonána. A to platilo i za doby vlády císaře Augusta, který si byl vědom její nesmírné důležitosti, jak v udržení moci, tak i v ochraně impéria a jeho případném rozšiřování.

Augustovy reformy v armádě

Z počátku se Augustova armáda příliš nelišila od předešlé republikánské, nebo Caesarovy. První věc, na kterou se Augustus zaměřil bylo počet legií. Na konci občanské války měl Řím celkově až přes 60 legií, z ekonomických a politických důvodů nechal Augustus počet legií zredukovat na 28 (to se po roce 9 n. l. snížilo na 25 po ztrátě 3 legií v bitvě v Teutoburském lese). Změnil organizaci legií, upravil i její výstroj a výzbroj. Prosadil taky reformu, díky ní se legie doplňovaly dobrovolníky. K jeho reformám taky patří zřízení Pretoriánské gardy již v roce 27 př. n. l., jejíž posádky byly umístěna v Římě a blízkých římských městech. Nechal také vytvořit speciální policejní oddíly o síle 3 kohort a hasičské oddíly o síle 7 kohort, které zasahovaly v Římě a blízké Ostii. Mimo jiné skládali vojáci Augustovi vojenskou přísahu, a nově voják uzavíral i formální smlouvu (condicio militaris), která stanovila jeho práva a povinnosti. Změnil také délku vojenské služby. Od roku 13 př. n. l. ustanovil povinnou službu na 16 let. Od roku 5 n. l. byla prodloužena na 20 let.

Organizace legie za doby císaře Augusta

Hlavní vojenskou sílou Říma byla legie. Přestože její hlavní účel byl vojenský, měl pro ni Řím i spoustu jiných využití nejenom tu vojenskou. Sloužila například jako „policejní“ síla, měla za úkol i různé administrativními práce, nebo byla využívaná ke stavbě. Když zrovna neplnily jiné úkoly, tak jich byla většina rozmístěna po hranicích říše, i přesto že hranice zde nemůžeme brát jako přesné území, kde končila Římská říše a začínal barbarský svět. Za vlády císaře Augusta měl Řím 28 stálých legií, po bitvě v Teutoburském lese 25. Legie, co byly během bitvy zničeny nebyli nikdy obnoveny. Počet byl znovu navýšen na 28 legií po vytvoření 3 nových. To se mohlo rovnat přibližně až 150 000 mužů ve zbrani. Jednotlivá legie měla svoje číslo a jméno. Běžné bylo, že některé legie měly i stejná čísla a jména. Většinou tak bylo u legií s dlouhou tradicí, kterou chtěl Augustus zachovat.

Počet mužů v jedné legii se pohyboval kolem 5500 až 6400, zde se objevují různé odhady. Dost běžné bylo, že legie nebyla v plném počtu. Samotná legie byla rozdělena do 10 kohort. Díky Augustově reformě měla nyní první kohorta více legionářů než zbylých 9. Celkem 800 legionářů v první kohortě bylo rozděleno do pěti dvojitých centuriích, každá tato dvojitá centurie čítala 160 legionářů. V první kohortě byla většina legionářů veteráni, jednalo se o nejzkušenější vojáky z celé legie. Zbylých 9 kohort mělo po 500 legionářích v šesti centuriích, každá centurie měla 80 legionářů. Nejmenší jednotkou v legii bylo kontubernium o počtu 8 legionářů, kteří sdíleli jeden stan.

K legii byla přiřazena jízda neboli Equites Legionis. Početně to nebyl velký oddíl, jednalo se pouze o 120 jezdců ze začátku sloužili převážně jako zvědové a poslové. Legie nebyla plná jenom vojáků a důstojníků, ale zahrnovala i velké množství úředníků, inženýrů, zeměměřičů, nebo řemeslníků. Součástí římské armády byly i legie pomocných sborů (Auxilia), kde vojáci byli verbováni z provincií mimo Itálii. Neměli římské občanství, ale mohli ho po 25leté službě v pomocných sborech získat. Sbory byli trénování, placeni a uniformováni stejně jako legionáři. Pomocné sbory měli v sobě 3 typy jednotek, a to jezdectvo, lehkou pěchotu a smíšené jednotky. Počet vojáků v pomocných sborech mohl dosahovat až 180 000 vojáků za vlády císaře Augusta. Legie pomocných sborů zřídka operovaly samostatně, v bitvě a ve vojenském tažení operovaly společně s legiemi.

Struktura velení v legii

Legii velel Legatus Legionis neboli legát, který často pocházel ze senátorského stavu a byl ustavován císařem. Jestliže legát zastával i funkci guvernéra ve vojenské provincii dostal titul legatus Augusti pro praetore. Druhý ve velení legie byl Tribunus Laticlavius, který v případě neschopnosti legáta převzal velení legie a další povinnosti legáta. Augustus nově vytvořil post velitel tábora nazývaný Praefectus Castrorum. Zpravidla se jednalo o veterána. Krom velení tábora měl za úkol logistické a stavební práce. V bitvě měl na starost velení „artilerie“. Legie měla dále 5 vojenských tribunů nazývaný Tribuni angusticlavii. Jednalo se o důstojníky z jezdeckého stavu a měli většinou na starost administrativní úkoly a občas měli na starost i velení. První kohorta byla pod vedením nejstaršího a nejzkušenějšího centuria nazývaný Primus Pilus, který velel i jedné z 5 centurií. Každé centurii v první kohortě velel centurion nazývaný Primi Ordines. Běžné kohortě potom velel Tribunus Militaris. Centurii velel Centurion. V každé centurii byli přítomní i další důstojníci. Byl zde přítomen Signifer, který nosil standardu centurie, Optio, který v případě zranění, nebo neschopnosti Centuriona převzal vedení a Tesserarius, který měl na starost velení hlídky. Každá Legie měla i svého orla, kterého měl na starost Aquilifer. V legii bylo řada dalších poddůstojníků plnící různé úkoly a funkce, například písaři (librarius a actarius), překladatel (interprex) nebo trubač na roh a na tubu (cornicines a tubicen).

Výzbroj legionáře

Gladius – legionářský krátký meč s dvojitým ostřím. Od 2. století př. n. l.  až do konce republiky byl používán delší typ gladius hispaniensis s listovitou čepelí, a ne moc výraznou záštitou. Za Augusta byl používán Mainz typ. Byl nošen na pravém boku na opasku. Ve 4. stoletím n. l. byl gladius nahrazen spathou.

Pugio – legionářská dýka nošena na levém boku. Používala se od 2. století př. n. l. do 3. století n. l.

Scutum – velký legionářský štít používaný už od 6. století př. n. l. do 4. století n. l. jeho tvar se během této doby několikrát měnil a byl i zdokonalován. Za doby vlády Augusta byl do té doby používaný oválný tvar nahrazen obdélníkovým. Oválný tvar se následně vrátil ve 3. století. Bylo provedeno také odlehčení. Scutum bylo vyroben z vrstveného dřeva a potažen kůží, hrany potom byly chráněny kovem. Rukojeť byla chráněna kovovou puklicí. Během bitvy byl štít nesen na levé ruce a při pochodu byl přehozen přes levé rameno.

Pilum – vrhací kopí používané od 4. století př. n. l do 3. století n. l. Každý legionář nosil jeden až dva kusy. Bylo přizpůsobené tak, aby jej nepřítel nemohl hodit zpátky. Za Augusta bylo pilum odlehčeno a přibilo k němu olověné závaží, které stabilizovalo pilum při letu.
Legionář nosil u sebe i další předměty důležité pro jeho fungování ve vojenském životě. Kromě oděvu, výzbroje a výstroje měl u sebe každý legionář přikrývku, misku, šálek polní láhev, kotlík, kožené pásky, pilu, krumpáč, motyku, rýč, košík a potřebné dávky jídla, pšenice a pití. Všechny tyto předměty si legionář nosil sám na sobě, nebo na holi přehozené přes rameno nazývané furca.

Výstroj legionáře

Tunika – základním oděvem legionáře byla jednobarevná vlněná tunika tvořena dvěma kusy sešité látky s otvorem pro hlavu a paže. Vojenská tunika končila těsně nad koleny a byla kratší než tunika, kterou nosili běžní civilisté.

Caligae – obuv legionáře, pevné vojenské boty vypadající jako sandále. Na spodku byly boty podbité cvočky pro zpevnění, zbytek boty tvořily řemínky proplétané a provazované až k nártu.

Focale – 1-1,5 metrů dlouhá šála, která chránila krk legionáře před odřením způsobené ochranou zbrojí.

Subarmalis – vesta bez rukávů nošena přes tuniku. Nebyla nošena každým legionářem.

Cingulum militare – legionářský opasek a chránič, který měl chránit slabiny legionáře. Cingulum se skládal z koženého opasku s přezkou, na kterém vyselo čtyři až šest řemenů pobité kovovými kolečky.

Montefortino – legionářská přilba převzatá od Keltů, která byla využívána od 4. století př. n. l. až do 1. století n. l. kde byla nahrazena buď Coolus nebo Galskou císařskou helmou. Měla hrncovitý tvar s pohyblivými lícnicemi a krátkou ochranou krku zezadu.
Coolus – legionářská železná přilba snažící se nahradit Montefortino. Používaná v 1. století př. n. l. až do 1. století n. l. a následně nahrazena Galskou císařskou helmou na konci vlády císaře Augusta, která byla vylepšeným typem Coolus. Přilba měla pohyblivé lícnice a výraznější chránič krku v zadní části. Připomínala už typickou římskou helmu, kterou známe z filmů

Galská císařská helma (Galea) – bronzová nebo železná přilbice používaná od 1. století n. l. a postupně vylepšovaná až do 3. století n. l. s pohyblivými lícnicemi a límcem na ochranu krku

Lorica hamata – běžná kroužková košile používána už od 3. století př. n. l., na konci vlády císaře Augusta byla vyměněna za loricu segmentatu.

Lorica segmentata typ Kalkriese – nově se objevující typ legionářské zbroje, začínající se používat na konci vlády císaře Augusta. Zbroj byla složena z kovových segmentů navzájem spojený bronzovými panty a koženými řemínky. Zbroj chránila celé torzo a ramena.